Rok se s rokem sešel a my jsme se vydali na druhý výlet do Třeště – tentokrát výlet pracovní. Byl čtvrtek, 19. března 2026 a ve vzduchu vonělo jaro. My jsme už na nádraží před odjezdem vlaku začali dokumentovat naši cestu a ladit poslední detaily rozhovoru, který jsme si připravovali ve škole.  Role byli rozděleny – kameramani, fotografové, reportéři. Ti své otázky zaměřili na minulost (řezbářství obecně, řezbářství a betlémářství v Třešti), přítomnost (museum pro veřejnost a kroužek řezbářství pro žáky místní školy) a budoucnost (motivace mladých lidí k udržování řemesel). Navíc zvládli i improvizovat, když se objevila informace o přesahu třešťského betlémářství i do jiných zemí světa.  Když byli rozhovory dotočeny, z muzea jsme se přesunuli do základní školy, kde má místní řezbářský kroužek skvělé zázemí – dílnu, sklad, nářadí, pracovní stoly a velkou lékárničku (v prvním okamžiku nám to přišlo zbytečné, ale ukázalo se, že páni řezbáři mají už své zkušenosti). Po stručném výkladu, jak na vyřezávání, se každý chopil nástroje, vybral si dřevo (nebo už rozpracovaný výrobek) a pustili jsme se do práce. Hodně nás překvapilo, jak náročné je opracovat polínko do nějakého tvaru. Po dvou hodinách práce jsme si mohli své výrobky (i ty nedokončené) odnést na památku, stejně jako zalepené prsty a dlaně. Při zpáteční cestě vlakem jsme se shodli, že výlet se VELMI podařil a byl VELMI obohacující a my si ho opravdu užili. Už teď se těšíme na další.

Žáci 7.ročníku, zapojeni do projektu ERASMUS+